Pravidla drezury

20. listopadu 2007 v 14:36
DREZURA

Slovo drezura je francouzského původu- dressage znamená původně vztyčit v přeneseném významu pak cvičit zvířata. Každý jezdecký kůň by měl procházet základy drezury. První zmínky o výcviku koní lze nalézt ve spisech, řeckého filozofa, historika a vojevůdce Xenofónta (žil přibližně v letech 430-355 př. n. l.). (jedná se o spisy Hippachikos- O povinostech velitele jízdy a Peri hippikés- O jezdectví:pozn. překl.) Xenofón jako první označil jezdectví za vědu a umění. Jeho myšlenky byly inspirací renesančním jezdcům v Itálii, kteří se živili zásady ,,klasického" jezdeckého umění. Na těch vyrostlo moderní umění jízdy na koni. Klasická pravidla jízdy byla většinou udržována jen armádou, v níž se vyskytovali také nejlepší a nejdisciplinovanější jezdci. Rovněž první drezúrní soutěže v 19.století byli vlastně určeny k porovnání vlastností nejlépe vycvičených důstojnických koní.

Cíl

Cílem drezury je harmonický vývoj koně a jeho schopností. Výsledkem je kůň klidný, pružný, uvolněný a obratný, ale také důvěřivý, pozorný a bystrý, čímž se dosáhne úplného souladu s jezdcem.
Tyto vlastnosti se projevují:
1. Uvolněností a pravidelností chodů, souladem, lehkostí a nenuceností pohybu, odlehčením předku a angažovaností zádě, která je zdrojem živého kmihu, přijmutím udidla a podrobení se vždy a všude bez napětí a odporu.
2. Kůň působí dojmem, že dělá dobrovolně vše, co je od něj požadováno. Důvěřivě se podřizuje svému jezdci, zůstává dokonale rovný na rovné čáře, je příslušně ohnut na křivkách.
3. Jeho krok je pravidelný, uvolněný a nenucený. Klus je uvolněný, pravidelný, pružný, vznosný a živý. Cval je plynulý, lehký a kadencovaný. Záď není nikdy neaktivní nebo loudavá. Kůň reaguje na nejjemnější pobídky jezdce, a tak oživuje všechny části těla.
4. V důsledku živého kmihu a ohebnosti kloubů, které jsou prosté paralyzujícího účinku odporu, kůň poslouchá ochotně a bez váhání a reaguje na různé pobídky klidně a přesně v přirozené harmonické rovnováze jak fyzické, tak duševní.
5. Při veškeré práci, i při zastavení, kůň musí být "na přilnutí". Kůň je "na přilnutí", když krk je více nebo méně zvednut a vyklenut podle stupně výcviku a podle prodloužení nebo shromáždění chodu, přijímá udidlo s lehkým a měkkým kontaktem a stálou poddajností. Hlava musí zůstat v ustálené poloze krku, zpravidla nepatrně před svislicí, s pružným týlem jako nejvyšším bodem šíje, kůň se nevzpírá jezdci.
6. Kadence je výsledkem dobré harmonie, kterou kůň ukazuje, když se pohybuje s dobře zřetelnou pravidelností, výrazností a vyvážeností. Rytmus, který kůň udržuje ve všech chodech, je integrální součástí kadence. Kadence musí být udržována při všech různých cvicích a při všech variantách každého chodu.

kategorie

Dle obtížnosti jsou drezurní úlohy rozděleny do několika kategorií. Jsou to: "Z" (základní), "L" (lehká), "S" (střední) a "T" (těžká). Nová dvojice (jezdec/kůň) startuje nejdříve v kategorii "Z", ze které může postoupit do vyšších kategorií. Podmínky postupu do vyšší kategorie upravují drezurní pravidla, která se každoročně vydávají.

Drezurní obdélník

Drezurní obdélník měří 20 x 40 m nebo také 20 x 60 m. Základní drezurní úlohy se většinou jezdí na obdélníku 20 x 40 m.
Vyšší soutěže se jezdí na obdélníku 20 x 60 m, ale pokud například při halových závodech takový obdélník není k dispozici, mohou se úlohy předvést také na malém obdélníku. Pro tyto případy existují speciálně vytvořené úlohy.
Obdélník 20 x 60 m má více bodů označených písmeny než malý obdélník. Na levé straně jsou body F, P, B, R, M a na pravé straně jsou body K, V, E, S, H. Na střední čáře A - C se nachází pomyslné body D, L, X, I a G.
NĚKTERÉ CVIKY:
Couvání -je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.

Kontracval
- Je to vlastně cval na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.

Obrat kolem předku
- je figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.

Dovnitř plec
- je figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.

Poloviční překrok
- je cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje. Piaffa
1.
Piaffa je vysoce shromážděný, kadencovaný, vznosný diagonální pohyb působící dojmem, že kůň zůstává na místě. Hřbet koně je ohebný a pruží. Záď je nepatrně snížena, kyčle s aktivními hlezny jsou dobře podsazeny a umožňují uvolněnost, lehkost a pohyblivost plecí a předních nohou. Každý diagonální pár nohu se zvedá a došlapuje střídavě se stejnou kadencí a nepatrně prodlouženým vznosem.
2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.
3. Krk má být zvednutý a vyklenutý a hlava svisle. Kůň má zůstat lehce "na přilnutí" s uvolněným týlem a udržovat měkký a lehký kontakt při napjatých otěžích. Tělo koně se má pohybovat nahoru a dolů v pružných, kadencovaných a harmonických pohybech.
4. Piaffa se musí vždy vyznačovat živým kmihem a bezvadnou rovnováhou. Při dojmu, že zůstává na místě, má být zřejmý sklon k pohybu vpřed, což se projeví ochotou koně vykročit, jakmile dostane pobídku.
5. Vážnými chybami jsou i nepatrné couvnutí, nepravidelné kroky zadních nohou, křížení předních nebo zadních nohou, kolébání předku nebo zádě ze strany na stranu. Pohyb s uspěchanými, nestejnými a nepravidelnými kroky, bez kadence nebo s kroky bez vznosu, nemůže být nazýván pravou piaffou.
Pasáž
1.
Je odměřený, velmi shromážděný, velmi vznosný a velmi kadencovaný klus. Je charakterizován výraznou angažovaností zádě, více zdůrazněným ohýbáním kolen a hlezen a půvabnou pružností pohybu. Každý diagonální pár nohou se střídavě zvedá a dopadá s kadencí a prodlouženým vznosem.
2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.
3. Krk má být zvednutý a vznosně vyklenutý s týlem jako nejvyšším bodem a hlavou těsně u svislice. Kůň má zůstat lehce a měkce "na přilnutí" a schopný přejít měkce z pasáže do piaffy a opačně, bez zjevného úsilí a bez změny kadence, s živým a výrazným kmihem.
4. Nepravidelné kroky zadních nohou, houpání předku nebo zádě ze strany na stranu, jakož i trhavé pohyby předních nebo zadních nohou nebo vlečení zadních nohou jsou vážné chyby.

Piruety a poloviční piruety
1. Pirueta (poloviční pirueta) je kruh (polokruh) prováděný na dvou stopách s poloměrem rovným délce koně, kdy se předek otáčí okolo zádě.
2. Piruety (poloviční piruety) se obvykle provádějí ve shromážděném kroku nebo cvalu, ale mohou se provádět také v piaffě.
3. Při piruetě (poloviční piruetě) se přední nohy a vnější zadní noha pohybují okolo vnitřní zadní nohy, která tvoří střed a musí se vracet na totéž místo nebo se pohybovat jen nepatrně kupředu pokaždé, když se zvedne.
4. Při provádění piruety (poloviční piruety) v kterémkoliv chodu je kůň nepatrně ohnut ve směru, ve kterém se otáčí, zůstává lehce "na přilnutí", otáčí se klidně, udržuje stálou kadenci a nohosled příslušného chodu. Nejvyšším místem během celého cviku je týl hlavy.
5. Během piruet (polovičních piruet) má kůň udržet kmih, nemá ani nepatrně couvnout nebo ustoupit. Pohyb přestane být pravidelný, když se vnitřní zadní noha nepohybuje ve stejném rytmu jako vnější zadní noha nebo zůstává na místě.
6. Při provádění piruety (poloviční piruety) ve cvalu má jezdec udržet plnou uvolněnost koně se zdůrazněným shromážděním. Záď je dobře angažovaná, snížená a vykazuje dobrou pružnost kloubů. Před a po piruetě se kůň pohybuje ve cvalu. Ten je charakteristický zvýšením aktivity a shromáždění před piruetou. Pohyb je dokonalý, když kůň při pohybu vpřed udržuje stálou rovnováhu.
7. Kvalita piruet (polovičních piruet) se hodnotí podle pružnosti, uvolněnosti, kadence a pravidelnosti, přesnosti a měkkosti přechodů; pirueta (poloviční pirueta) ve cvalu také podle vyváženosti, vzpřímení a počtu skoků (má jich být při piruetě 6-8, při poloviční piruetě 3-4).
mézair - [mezér]
= opakovaná levada kupředu tak, že při ukončení první levady po krátkém doteku země předníma nohama následuje nové podsazení zádi (a to kupředu), z něhož kůň přejde ihned do levady
croupada - [krupáda]
- kůň se odrazí z levady a provede skok šikmo vzhůru, přičemž stáhne zadní nohy pod sebe
- jeho tělo je téměř vodorovně
courbetta - [kurbeta]
= jedna z nejtěžších figur nad zemí
= opakované croupády kupředu, bez doteku země předníma nohama
3 sledy:
1. přechod z piaffy do levady
2. odskok na zadních v levadě
3. doskok zadníma nohama opět v levadě
- podle schopnosti koně se mohou tyto skoky opakovat 2 - 5 krát
ballotada
- ztotožňuje se s croupadou, ale s tím rozdílem, že kůň při přitažení zadních nohou obrátí kopyta tak, že jsou zezadu vidět podkovy
- hřbet koně se blíží horizontále
- výkon je přípravou pro nejtěžší figuru: capriolu
capriola - [kapriola]
= nejtěžší skok vysoké školy
- mohutným odrazem zadních nohou se kůň vymrští šikmo vzhůru jako při ballotadě, přičemž těsně před tím, než jeho hřbet dosáhne horizontály, vymrští obě nohy směrem dozadu
Každá série cviků má škáru hodnocení od 0 do 10 bodů. Samozřejmě i v drezuře existují trestné body a penalizace.
Tabulka penalizace:
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - 8 bodů
4. omyl - vyloučen
Rozhodčí hodnotí jezdce a koně stupnicí od 1 - 10.
Stupnice:
10 - vynikající
9 - velmi dobrý
8 - dobrý
7 - dosti dobrý
6 - uspokojivý
5 - dostatečný
4 - sotva dostatečný
3 - téměř špatný
2 - špatný
1 - velmi špatný
0 - nebyl předveden
Drezura se cvičí a závodí v tzv. drezúrním obdélníku. Velikost tohoto obdélníku je 20x40m, ve vyšších stupních a v mezinárodních soutěžích 20x60m. Drezura se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terča Terča | Web | 20. listopadu 2007 v 14:37 | Reagovat

Máš super blog tak se zapoj se do soutěže o nej blog.Na mém blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama